Newyorský kazatel a spisovatel Timothy Keller využívá Ježíšovo podobenství o starším a mladším bratrovi k ilustraci dvou základních cest, po nichž se lidé pokoušejí jít za naplněním: cesty mravního konformismu (starší bratr) a cesty sebeobjevování (mladší bratr). Každá z nich působí jako brýle se specificky zabarvenými skly, skrze něž pozorujeme život, nebo jako paradigma, na jehož základě obecně formujeme svoje porozumění světu kolem nás. Každá z nich představuje metodu nalezení osobní důležitosti a ceny, metodu pojmenování nešvarů světa. Čtenáře možná překvapí, že každá z nich představuje popření samotné podstaty křesťanské víry. Na jediném Ježíšově podobenství Keller přesvědčivě vysvětluje, co je – bez ohledu na příslušnost k té které církvi – jádrem pravého křesťanství.