Manifest neomodernismu a nové víry se hlásí se k odkazu nosných proudů modernismu, především však k učení prvního československého prezidenta, polyhistora Tomáše Garrigua Masaryka (podle filosofa Karla R. Poppera spolu s Winstonem Chruchillem největšího politika 20. století) a k učení Masarykova pokračovatele, prvního českého prezidenta Václava Havla. Hlavním cílem Manifestu je překonání postmodernismu a neoliberalismu. Jak to dokumentují názvy jednotlivých kapitol - Nauka o poznání, Ideologie, Historie, Sociologie, Psychologie, Umění, Environmentalistika, Pedagogika, Vedení společnosti, Léčba společnosti a Nová víra - autor vychází z širokého interdisciplinárního přístupu, který podle Masaryka jako jediný poskytuje možnost adekvátního zakotvení jednotlivých humanitních oborů (včetně makroekonomie) a umožňuje formulovat plausibilní obecné i konkrétní úkoly lidstva. Filosofii autor chápe nejen jako lásku k vědění a moudrosti, ale též jako centralizovanou a dynamickou myšlenkovou strukturu pokrývající všechny obory lidského bádání. Koriguje její dosavadní přehlížení psychologie a umění, formuluje pojmy multilektika a etistní demokracie, polaritu mýtický materialismus vs. realistický idealismus a přibírá koncept biocentrismu, vyvažující současný antropocentrismus. Ústí v pedagogiku a terapii společnosti a v religionistice vyhlašuje svobodnou individuální víru připouštějící agnosticismus i ateismus a nové, univerzalistické Destatero.