Lidé pobíhali kolem, nestíhali, čistili sedla i koně. Bylo odporné jarní vedro. Zřejmě se nikdo nedíval, když mě Jan táhnul smykem do umývárky. Pustil vodopád s důvěrou, že ztlumí naše hlasy. Vyšpulila jsem na něj zadek a rovnou pevně stiskla zuby. Byl vzrušením bez sebe. Chytil mě za boky a bručel si jako medvěd.„Doufám, že to oceníš.“ Zamyslela jsem se, jak by to asi mohl ocenit: ?Mohl by holkám odpustit část platby. Ne. To bych z toho moc neměla. Mohl by nám naočkovat koně se slevou. Ne. To je divný. Mohl by… Bože, o čem to přemýšlím? Jsem snad děvka??