Známý výtvarník Jiří Černický není básníkem pravidelným, přesto je však básníkem v pravém slova smyslu, a to velmi originálním. Většina básní v jeho knize vznikla v měsících kolem listopadu 1989. Poezie to byla zpočátku chladná, dolovaná až kdesi z geologických hlubin, ale druhým koncem svého oblouku se nořila do hlubokých štol intimity. Domov a cizina, chaos i řád, kosmos i vědomí. Bohatství poloh, témat a motivů. Verše „jurodivého vizionáře“ něco pamatují, mají však stále sílu nést. Tryská z nich energie sytící změnu. Autor si svou knihu sám ilustroval, doslovem ji doprovodil Viktor Pivovarov.