V letech 1938–1939 byl psycholog Bruno Bettelheim uvězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchenwald. Aby přežil a zachoval si lidskost, začal analyzovat chování vězňů a dozorců, které popisuje až s mrazivou věcností. Lidé nejsou mravenci, aby se vždy ochotně podřídili systému. Extrémní podmínky v nacistických lágrech, cíleně vytvářené technologicky přesnými postupy, však mohou člověka přimět, aby se v zájmu přežití své lidskosti zřekl. Jen menšině podařilo zachovat si integritu, a než aby se jí vzdali, dobrovolně se vydali vstříc smrti. Nechybí zde ani analýza předválečného Německa a možné odpovědi na často kladenou otázku: Jak se mohl velký kulturní národ podvolit tak zrůdné ideologii? Díky této detailní analýze života v koncentračním táboře a tlaku totálního státu můžeme lépe pochopit, jak člověk v takové extrémní situaci reaguje, co jej dokáže připravit o autonomii a integritu a vést k jeho depersonalizaci a ztrátě identity.Bruno Bettelheim byl rakousko-americký psycholog a psychoanalytik. Zabýval se zejména problematikou dětské psychologie. Za druhé světové války byl jakožto Žid vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po válce přesídlil do USA a stal se profesorem psychologie a psychiatrie na Chicagské univerzitě. V Portálu vyšla jeho kniha Za tajemstvím pohádek (2017).