Kniha pojednává o základních konstantách západní civilizace, kultuře historicky nejúspěšnější, přesto však počínající projevovat známky únavy a ztráty vitality. V "klimatu pluralizované libovůle" jsou přitom dle Di Fabia omezovány svobody a státy se čím dál více musejí spoléhat na sociálně regulační opatření. Publikace se podrobně zabývá postavením a vztahem dvou klíčových prvků identity moderní doby - svobodou a rovností. Zvláštní pozornost pak autor zasvětil postavení náboženských pospolitostí a národa jako politického společenství. Di Fabio tvrdí, že Evropská unie není samoúčelnou institucí, leč útvarem, který musí být důkladně promýšlen a podroben účinné právní kontrole. Jeho postoj je proevropský, ale nikoli nekritický.