Tvář velitele školního tankového praporu byla dnes zasmušilá. Nebylo se co divit. Po návratu z mimoňské střelnice byly všechny kasárenské cesty zataraseny tanky a transportéry s bílými pruhy. A v jeho kanceláři jej u vypáčeného baru přivítal podsaditý ruský generál v polní uniformě s omluvným úsměvem: „ No izvini továryšč palkóvnik, my uže vsjo vypíli!“Novela Konečně válka, vole..! – zachycuje beletrizované úryvky z deníku vojáka, který měl tu smůlu, že sloužil dva roky v lidové armádě, a to bohužel zrovna v době, kdy se tato armáda ukázala jako zcela zbytečná. Byl totiž srpen roku 1968.Náhoda tomu chtěla, že u téhož tankového praporu sloužil o šestnáct let dříve spisovatel Josef Škvorecký. Ten tenkrát napsal o své slavné knize Tankový prapor, že to není literární satira, ale pouze pokus zachytit vlastní zkušenost.A tak to je.