Detaily knihy

• ISBN: 9788088290797
• Název: Kapka kámen vyhloubí
• Autor: Kulasová, Hana, 1926-2015
• Žánr: české příběhy, autobiografické příběhy, deníky, Czech stories, autobiographical stories, diaries
• Poznámky: Obálkový podnázev: deník odvážné mámy o autismu a socialismu
• Nakladatel: Paseka :
• Rok vydání: 2021
• Fyzický popis: 191 stran, xxiv stran obrazových příloh : ilustrace, portréty, faksimile ; 24 cm
• Formální heslo: české příběhy, autobiografické příběhy, deníky, Czech stories, autobiographical stories, diaries
• Děj: Kniha je sestavena z deníkových zápisků Hany Kulasové, které si vedla od své svatby do začátku 70. let a v nichž zachycuje každodenní život v Československu 50. a 60. let, především však svou roli matky dvou velmi rozdílných synů.[1][8] Starší syn Jirka je v raném dětství označen za „problémového“ a později mu lékaři diagnostikují autismus; tehdejší společnost i zdravotnictví si s diagnózou prakticky neví rady, dítě je považováno za nevychované nebo duševně zaostalé a rodina čelí nepochopení okolí.[1][7] Mladší syn Vašek je naopak mimořádně bystrý, intelektuálně nadprůměrný a zároveň velmi neposedný, což vytváří jiný typ výchovných potíží a vyžaduje zcela odlišný přístup.[1] Hana – původně „obyčejná žena v domácnosti“ – si zvolí přísloví „Stálá kapka i kámen vyhloubí“ jako životní motto a postupně z něj učiní princip své výchovy: s neúnavnou vytrvalostí každý den zkouší nové strategie, jak Jirku rozvíjet, zapojit do komunikace i běžného života, a zároveň nezanedbat potřeby nadaného mladšího syna.[1][8] V knize popisuje konkrétní pokusy o domácí vzdělávání staršího syna, své návštěvy u lékařů, psychologů a institucí, které často narážejí na nekompetenci a rigidní přístup systému; zaznamenává svá zklamání z odmítnutých žádostí i drobná vítězství, když se u Jirky projeví posun v chování či učení.[1][7] Deníkové záznamy zároveň skládají portrét Hany jako výjimečně odhodlané ženy, která navzdory vyčerpání, pochybnostem a tlaku okolí neustupuje, vzdělává se, intuitivně hledá speciálněpedagogické metody a věnuje synům prakticky veškerý čas, energii a emoce.[1][8] Text tak přináší intimní, místy bolestné svědectví o mateřské lásce, frustraci, vině a naději, ale také cenný historický obraz toho, jak se v druhé polovině 20. století v Československu žilo rodinám s autistickým dítětem v době, kdy diagnóza autismu téměř nefigurovala v odborném diskurzu ani ve veřejném povědomí.[1][7] V závěru období, jež deníky pokrývají (přibližně do roku 1973), se čtenáři dozvídají, že situace rodiny se v mnoha ohledech stabilizuje: Hana má lépe zvládnuté postupy práce se starším synem, mladší Vašek směřuje k dalšímu vzdělávání a rodinný život se přes všechny rány formuje do relativně pevného řádu, přičemž Kulasová s odstupem reflektuje, že právě dlouhodobá drobná každodenní úsilí – ony „kapky“ – skutečně proměnily „kámen“ zdánlivě nepřekonatelných překážek.
• Klíčová slova: autismus, deníky, mateřství, výchova dětí, 20. století, Československo, životopis, péče o dítě se specifickými potřebami, rodina, Hana Kulasová
• Cílová skupina: Kniha je určena především dospělým čtenářům se zájmem o osobní svědectví, rodičům dětí s autismem či jinými vývojovými odlišnostmi, odborníkům a studentům v oblasti speciální pedagogiky, psychologie a sociální práce, ale také všem, kdo se zajímají o memoáry, životopisnou literaturu a o každodenní život v Československu druhé poloviny 20. století.[1][5][7]