Moje první setkání s Jaxem Blackwoodem nedopadlo zrovna nejlépe. Na svou obranu chci ovšem říct, že jsem netušila, že je to právě Jax Blackwood – kdo by taky čekal, že v supermarketu potká legendárního rockera? Navíc se mi chystal přebrat poslední kelímek mátové zmrzliny s kousky čokolády. Asi jsem to měla nechat být, jenže mě domýšlivě vyzval, ať si tu zmrzlinu vezmu. A tak jsem ho políbila a kelímek mu obratně vytrhla z ruky. Jasně, bylo to ode mě trochu pod pás, ale zoufalé časy… Znáte to. Nečekala jsem, že se z něj vyklube můj nový soused. Zdůrazňuju, že pěkně otravný soused, protože ho bavilo připomínat mi, že mu dlužím zmrzlinu, a zároveň neodolatelný soused, který moc rád hraje ve svém obývacím pokoji na kytaru dočista – a nádherně – nahý.Měla bych se mu vyhýbat, jenže vyhýbat se Jaxovi dost dobře nejde – ne když mě dokáže rozesmát i rozpálit. Jsme jen sousedé a ani jeden z nás na lásku nevěří, mohli bychom však být mnohem víc. Mohli bychom mít jeden druhého.