Unikátní česko-polská dvojice spoluautorů přichází s projektem v českém kontextu rovněž unikátním: přinejmenším v období po roce 1989 se dosud neobjevila syntetická práce mapující dějiny polské literatury od konce 2. světové války. Tato kniha objasňuje a interpretuje vývoj literatury našich severních sousedů v letech 1945-1969. Zkoumané období je v publikaci rozděleno do čtyř etap. V každé z nich autoři pojmenovávají převažující názorové proudy, tematiku a žánry, analyzují a interpretují stěžejní díla výrazných osobností poezie a prózy v polské „vlasti“ i v exilu. Pozornost je věnována i institucím umožňujícím plnohodnotný rozvoj „literární kultury“, jako jsou časopisy a nakladatelství, jejich koncepce a názorové spektrum jimi prezentované.Nabízející se možnost srovnat dobové iluze, „ztráty a nálezy“, úspěchy i prohry polské s českými je zajímavou výzvou nejen pro české polonisty či studenty polonistiky nebo bohemistiky, ale i pro kteréhokoli hlubšího zájemce o to, co autoři označují pojmem literární kultura.