Žánr: Cestování > Cestujeme po světě > Austrálie a Oceánie
Take Take Take
Napůl cestopis, napůl esej. Autoři knihy Jak jsme se vznášeli rozehrávají fantazii a otevírají dávná traumata atolu Bikini. Tento tichomořský „ráj na zemi“, tvořený několika ostrůvky, byl v letech 1946–1958 během operace Crossroads a dalších amerických jaderných zkoušek vystaven třiadvaceti obrovským výbuchům. Od té doby se o jeho osud zajímá málokdo. Kniha přepíná mezi osobním vyprávěním o pouti nad mořskou hladinou i pod ní a kritickým přezkoumáváním postkoloniální geografie. Rozvíjí při tom úvahy o subjektivitě a lidském vnímání místa. Vyprávění se v sérii propracovaných obrazů s pokorou vydává do psychologických a estetických hlubin zámořské výpravy, plné náročných ponorů.
Zápletka a děj:
Kniha „Jak jsme se vznášeli“ sleduje cestu dvou autorů k tichomořskému atolu Bikini, jenž byl v letech 1946–1958 vystaven sérii třiadvaceti amerických jaderných testů v rámci operace Crossroads a dalších vojenských programů.[2][5][6] Vyprávění kombinuje osobní cestopis „nad hladinou i pod ní“ s esejistickým, kritickým pohledem na postkoloniální geografii, ekologickou devastaci a dlouhodobé důsledky radiace pro místní obyvatele a krajinu.[2][6] Autoři pracují s motivem „ráje na zemi“ proměněného v neobyvatelný prostor a vracejí se k opuštěným ostrovům, kde stále přetrvávají stopy vojenské přítomnosti, kontaminace a vysídlení původních komunit.[2][5][6] V sérii obrazných scén popisují výpravy člunem i ponory pod hladinu, kde sledují ekosystémy formované radiací, korálové struktury i lidské zásahy, a kladou otázky po tom, co znamená „obnovit“ nebo „zapomenout“ takto poznamenané místo.[2][6] Text zároveň rozvíjí úvahy o lidské subjektivitě a vnímání místa – čtenář sleduje, jak se pohled autorů mění od fascinace exotickým prostředím k uvědomění si etických a politických vrstev spojených s kolonialismem, vojenskou mocí a environmentální nespravedlností.[2][5][6] Kniha tak propojuje fyzickou cestu nad mořskou hladinou a pod ní s hlubším psychologickým a estetickým ponorem do traumatu atolu Bikini, které dodnes zůstává na okraji veřejného zájmu.[2][5][6]
Pro koho je kniha ideální: Kniha je určena dospělým čtenářům se zájmem o environmentální témata, současnou esejistiku a cestopisné psaní, kteří se chtějí hlouběji zabývat historií jaderných testů a jejich dopady na konkrétní místo a jeho obyvatele.[2][5][6] Osloví také čtenáře se zájmem o umění a teorii, postkoloniální studia a vztah člověka k životnímu prostředí, neboť propojuje osobní zkušenost cestovatelů s kritickou reflexí geopolitiky a ekologie.[5][6]
Odkaz na náhled: http://books.google.de/books?id=Nwo2zwEACAAJ&dq=isbn:9788090769960&hl=&cd=1&source=gbs_api
Info link: http://books.google.de/books?id=Nwo2zwEACAAJ&dq=isbn:9788090769960&hl=&source=gbs_api
Kanonický odkaz na svazek: https://books.google.com/books/about/Jak_jsme_se_vzn%C3%A1%C5%A1eli.html?hl=&id=Nwo2zwEACAAJ
Prodejní země (saleInfo): DE
Prodejnost (saleability): NOT_FOR_SALE
Je e-kniha (isEbook): false
Země pro přístup (accessInfo): DE
Viditelnost (viewability): NO_PAGES
Embedovatelná (embeddable): false
Ve veřejné doméně (publicDomain): false
Text-to-speech povolení: ALLOWED
EPUB dostupnost: isAvailable=false
PDF dostupnost: isAvailable=false
Odkaz na webového čtečku (webReaderLink): http://play.google.com/books/reader?id=Nwo2zwEACAAJ&hl=&source=gbs_api
Stav přístupu (accessViewStatus): NONE
Povoleno sdílení citací: false
Děj: Kniha „Jak jsme se vznášeli“ sleduje cestu dvou autorů k tichomořskému atolu Bikini, jenž byl v letech 1946–1958 vystaven sérii třiadvaceti amerických jaderných testů v rámci operace Crossroads a dalších vojenských programů.[2][5][6] Vyprávění kombinuje osobní cestopis „nad hladinou i pod ní“ s esejistickým, kritickým pohledem na postkoloniální geografii, ekologickou devastaci a dlouhodobé důsledky radiace pro místní obyvatele a krajinu.[2][6] Autoři pracují s motivem „ráje na zemi“ proměněného v neobyvatelný prostor a vracejí se k opuštěným ostrovům, kde stále přetrvávají stopy vojenské přítomnosti, kontaminace a vysídlení původních komunit.[2][5][6] V sérii obrazných scén popisují výpravy člunem i ponory pod hladinu, kde sledují ekosystémy formované radiací, korálové struktury i lidské zásahy, a kladou otázky po tom, co znamená „obnovit“ nebo „zapomenout“ takto poznamenané místo.[2][6] Text zároveň rozvíjí úvahy o lidské subjektivitě a vnímání místa – čtenář sleduje, jak se pohled autorů mění od fascinace exotickým prostředím k uvědomění si etických a politických vrstev spojených s kolonialismem, vojenskou mocí a environmentální nespravedlností.[2][5][6] Kniha tak propojuje fyzickou cestu nad mořskou hladinou a pod ní s hlubším psychologickým a estetickým ponorem do traumatu atolu Bikini, které dodnes zůstává na okraji veřejného zájmu.[2][5][6]
Klíčová slova: atol Bikini, jaderné testy, postkoloniální geografie, environmentální traumata, cestopisný esej, radiace a krajina, Tichomoří, vysídlení obyvatel, člověk a životní prostředí, subjektivita a vnímání místa
Cílová skupina: Kniha je určena dospělým čtenářům se zájmem o environmentální témata, současnou esejistiku a cestopisné psaní, kteří se chtějí hlouběji zabývat historií jaderných testů a jejich dopady na konkrétní místo a jeho obyvatele.[2][5][6] Osloví také čtenáře se zájmem o umění a teorii, postkoloniální studia a vztah člověka k životnímu prostředí, neboť propojuje osobní zkušenost cestovatelů s kritickou reflexí geopolitiky a ekologie.[5][6]
