Iluzionista přináší povídky o lásce naplněné i nenaplněné, o všedních každodenních věcech i o hodnotách, které lze pocítit jen ve výjimečných momentech. Vyprávění se promítá v různých podobách, od zjevného realismu k mnoha jiným žánrům, detektivce, thrilleru nebo erotické povídce. Lengoldová se představuje jako jasnozřivý pozorovatel drobných detailů a prchavých citových záchvěvů. V povídkách jako Mohla jsem to být já, "Stín" nebo Ofélie, odejdi do kláštera se jí velmi osobitým způsobem daří propojovat tělesnou schránku s duchovnem. Nezáleží na tom, jak všednodenní jsou situace, které autorka popisuje - motivy odloučených milenců, rozpadlých manželství nebo nenaplněných očekávání -, Lengoldová se soustavně pídí po autenticitě a k jejímu nalézání se staví se sofistikovanou ironií, výrazným znakem své literární tvorby.