První část překladu významného díla islámsko-arabské civilizace – kniha ?abaqat al-Mutazila (Generace mutazilitů – tj. popis jednotlivých generací a výrazných představitelů islámského směru mutazila) od předního muslimského teologa Ahmada bin Jahji bin al-Murtady, který žil přibližně v letech 1363 (nebo 1374) až 1436 křesťanské éry. Pokud je mi známo, je překlad do češtiny prvním překladem tohoto díla z arabštiny do jiného jazyka. A to i přes skutečnost, že toto dílo je historicky i teologicky významným artefaktem islámské civilizace a umožňuje nám jiný, alternativní pohled na to, jaké představy a názory mohl mít zakladatel islámu Mohammed a jeho nejvěrnější okolí; pohled, jenž je v rozporu s oficiální dogmatikou a výkladem historie prosazovanými dnes největším muslimským teologickým směrem zvaným obecně sunnitská ortodoxie.Skupina muslimů označující se jako sunnité (tj. sunnitská ortodoxie), přesněji Ahl al-Sunna wa al-Džamaa (Lid tradice a společenství), u nás mnohdy všeobecně nesprávně označovaná jako muslimská ortodoxie, je dnes největší skupinou muslimů a dělí se na mnoho podskupin. Jedním z dogmat sunnitů je, že islámští racionalisté (arabsky zvaní mutazilci) se svým učením odchýlili od původního islámu, a to z důvodu, že měli přijmout řeckou filozofii. Podle těchto „ortodoxních“ muslimů je tak mutazilský směr islámu sektou odchýlenou od islámu. Tento pohled přijali i mnozí evropští orientalisté.Nejspíše je tomu tak proto, že sunnitští teologové a aktivisté od chvíle, kdy jejich výklad islámu se stal státní ideologií islámské říše – chalífátu, dělali vše proto, aby zničili nejen knihy a představitele konkurenčních výkladů a interpretací islámu, ale hlavně veškeré důkazy, jež by mohly zpochybnit dogmatiku a interpretaci islámu v podání Ahl al-Sunna wa al-Džamaa. A toto trvá dodnes – například teroristická organizace Islámský stát a její snaha zničit knihovny a památky, jež nesouzní s jejich pojetím islámu, je toho zářným příkladem.Jak ovšem můžete vidět, ve výkladu islámské historie a dogmatiky zvítězil postoj sunnitské ortodoxie, který označuje mutazilce za zbloudilce, inovátory a muslimy, kteří se nechali svést řeckou filozofií a křesťany a přijali neislámské myšlenky. Jenže právě spis ?abaqat al-Mutazila popisující historii mutazily nám ukazuje odlišný popis historie, který naopak poukazuje na to, že myšlenky mutazily nejsou převzaty z řecké filozofie či od křesťanů a židů, ale jsou to původní myšlenky arabské, nejspíše i původní myšlenky zakladatele islámu Mohammeda, které nejspíše převzal Wasil ibn Ata od rodiny zakladatele islámu Mohammeda, u které se Wasil ibn Ata vzdělával v islámu a jeho podstatě. Jak píše autor tohoto spisu:„Řetězec tradentů mutazilitského madhabu je nad úsvit jasnější, vždyť se váže k Wásilovi a Amrovi zřejmým a dobře známým poutem. Oba přebírali od Muhammada bin Alího bin abí Táliba a jeho syna Abú Hášima Abdulláha bin Muhammada. Vždyť to byl Muhammad, kdo vychoval Wásila a učil ho, dokud nebyl připraven a neosvojil si potřebné znalosti. A Muhammad zase přebíral od svého otce Alího bin abí Táliba – mír s nimi –, a ten zase od Posla Božího – nechť mu i jeho rodu Bůh žehná a dá jim mír.“Mutazilité prohráli svůj zápas s ideology směru Ahl al-Sunna wa al-Džamaa nejspíše i z praktických důvodů. Jako zastánci absolutní lidské svobody totiž odmítali přijmout nespravedlivou tyranskou vládu chalífů, kteří uchopili moc po zavraždění Mohammedova bratrance – a čtvrtého chalífy, Alího. Mutazilité tak odmítali nespravedlivou tyranii umajjovské dynastie a poté i dynastie abbasovské. Naopak teologové Ahl al-Sunna wa al-Džamaa prosazovali poslušnost nespravedlivé tyranské vládě chalífů, a to výměnou za to, že tito chalífové jim jejich postoj opláceli nastolením výkladu islámu v podání teologa A