Friedrich Feigl (1884, Praha - 1965, Londýn) byl malíř, grafik a ilustrátor výjimečně širokého záběru a rozhledu. Po uměleckých začátcích v Praze v první polovině 20. století, kdy se v roce 1907 zúčastnil první pražské výstavy skupiny Osma, doznal uznání i v Německu, kde žil mezi dvěma válkami, stejně jako později v Anglii, kam utekl před německou okupací Československa. Kniha, na níž pracoval mezinárodní autorský tým, sleduje spletitou Feiglovu životní a uměleckou historii a zkoumá celou škálu historických dokumentů, zachycuje veškerou šíři technik, které ve své tvorbě používal, ať již to byla olejomalba, akvarel, kresba nebo grafické techniky jako litografie, suchá jehla, lept a dřevořez. Pozornost je věnována také židovským a biblickým námětům, jež ve Feiglově díle postupně převážily a neoddělitelně se spojily s jeho vizí modernosti. Vedle toho se kniha zabývá rozmanitou sítí společenských a profesních vztahů, které si umělec budoval ve třech městech (Praze, Berlíně a Londýně), v nichž žil a tvořil. Tyto vztahy mu poskytovaly zásadní oporu v umění, pevné přátelské svazky a pocit sounáležitosti. Dvoujazyčná česko-německá kniha obsahuje obsáhlou biografii, soupis pramenů a anglické resumé.