Kdyby se Hemingway narodil v Polsku, psal by jako Kapuściński. Reportér stojí uprostřed zuřícího davu, na hlavu mu míří samopal africké hlídky nebo se plazí džunglí – a my s ním. Ryszard Kapuściński vždycky dokázal být ve správnou chvíli na místech, kde se něco dělo. Fotbalová válka je autorský výbor z jeho afrických a latinskoamerických reportáží ze šedesátých a sedmdesátých let, ale také velmi osobní zpověď válečného korespondenta. „Afrika byla tedy mým soukromým osvobozením, tam někde mezi 37° 21' severní a 34° 52' jižní šířky a mezi 17° 32' a 51° 23' východní délky, to znamená mezi Bílým mysem na severu a mysem Dobré naděje na jihu, mezi Zeleným mysem na západě a Ras Hafunem na východě, tam zůstala část mého já,“ píše. A přitom na mnoha místech, v Ghaně, v Kongu nebo v Jihoafrické republice mu šlo o život. Dokonce i v té válce mezi Hondurasem a Salvadorem, kterou nazval fotbalovou. Ze všech jeho textů, ať už v nich sleduje důsledky apartheidu nebo dopad francouzské kolonizace na alžírskou společnost, cítíme jeho zájem o konkrétní lidi kolem, nedrží si odstup. Kapuściński vždycky stál na straně těch slabších. Tvrdil, že reportáž bez emocí neexistuje.