Kniha pojednává o evropské zahraniční politice vůči osmi arabským zemím ve Středomoří v období 1995–2014. Autor využívá teoretického konceptu strukturální zahraniční politiky a ve třech analytických kapitolách zkoumá vnitřní dimenzi evropské zahraniční politiky, její implementaci a podmínky pro její rozvíjení v prostoru arabského Středomoří. Studie tak pokrývá přelomové období evropského zahraničněpolitického působení ve zmíněném prostoru, které zahrnuje i tři zásadní iniciativy: Barcelonský proces: Euro-středomořské partnerství, Evropskou politiku sousedství a Barcelonský proces: Unii pro Středomoří.