Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem zachytit pomocí heraldiky nesmírnou množinu hradů zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu navštívíme jihovýchodní část Čech.V povodí Lužnice a Nežárky mělo svá sídla několik větví rodu Vítkovců, erbu růže. Předek jedné z nich, Jindřich, postavil nad řekou Nežárkou pevný hrad, při kterém vzniklo výstavné město. Jindřichovi potomci, páni z Hradce, erbu zlaté růže, zde sídlili téměř 400 let. Stříbrnou růži v červeném poli štítu měla větev Vítkovců sídlící na Třeboni, Lomnici a Landštejně. Město s hradem Stráž nad Nežárkou zase patřilo rodové větvi erbu modré růže. Vedle "královny květin" patří k symbolům zdejšího kraje též znamení kalicha, pod kterým vzplála v 15. století husitská revoluce. V roce 1420 dobyli husité Sezimovo Ústí, které patřilo další z větví rodu Vítkovců, a zanedlouho i nedaleký hrad Hradiště. Zde vystavěli město s biblickým jménem Tábor. Hrad, včleněný do městského opevnění, dostal později jméno Kotnov. Z okolní krajiny do daleka vyniká vrch Choustník s mohutnou zříceninou hradu. Po pánech z Choustníka jej získali a přebudovali Rožmberkové. Poslední člen jejich rodu, Petr Vok, se v roce 1602 usídlil na Třeboni, kde nákladně rozšířil tamní zámek. Kromě zmíněných sídel rozrodu Vítkovců nalezneme v desátém dílu Erbovní mapy řadu dalších zajímavých hradů, zámků a tvrzí. Pestré barvy erbů jejich majitelů prostupují celou knihou. Vypovídají o dávných osudech, o lesku a noblese, ale též o úpadku, zmaru a neustálém boji. Erb proti erbu, znamení proti znamení, tak jako kdysi, tak jako včera a v přeneseném smyslu i dnes.