Díky komu je ze Země zahrada? To přece není záhada… V čerstvě zrozeném světě bez barev vládne nuda k ukousání, a tak osamocené Slunko hledá, jak by se zabavilo. Po pokusech s větrem, mlhou a hlavně deštěm, po kterém na obloze zůstalo sedm barev duhy, už zná řešení, jak živočichům i rostlinám životní prostor rozveselit. A dá se s vervou mistra malíře do díla. Brblavý Měsíc je sice zprvu proti, ale ještě bude čubrnět – a stejně tak neposlušné jahody, jimž se nelíbí jejich brčálově zelená. A přestože i samo Slunko se při všem tom zázračně rozpustilém barvení občas dopustí přehmatu, je na výsledku znát, jak znamenitě to k potěše nás lidí v pozemské zahradě zařídilo. Vždyť s barvami jdou ruku v ruce i symbolické hodnoty, kterých si ceníme nadevše. O javorech červenavě zlátnoucích s příchodem října, aprílové strakatosti a pihách pro větší krásu nemluvě. Cyklus sedmi poetických pohádek o tom, jak na úsvitu věků vznikly barvy a co v očích lidí znamenají, patří už čtyřicet let k nejoblíbenějším sbírkám pro chvíle rodinného předčítání dětem-nečtenářům. Délka nahrávky: 53 minut