Detaily knihy:

• ISBN: 9788072116027
• Název: Don Quijote a já, větrný hovado
• Autor: Špinková, Vlasta, 1950-
• Žánr: české povídky, Czech short stories
• Další autoři: Vacková, Jana, 1960-
• Nakladatel: Nava
• Rok vydání: 2021
• Fyzický popis: 88 stran : ilustrace ; 20 cm
• Formální heslo: české povídky, Czech short stories
• Popis knihy: Kniha "Don Quijote a já, větrný hovado" od Vlasty Špinkové se zabývá moderním pohledem na klasické dílo "Don Quijote". Autorka zkoumá relevanci Cervantesova hrdiny v dnešní době.
• Klíčová slova: soubor povídek, ženské osudy, každodenní život, láska a vztahy, drobná radost, ironický humor, plzeňská autorka, donkichotský boj, česká současná próza, nakladatelství NAVA
• Cílová skupina: Kniha je určena především dospělým čtenářům, zejména ženám, které se zajímají o psychologicky laděné povídky z každodenního života s důrazem na vztahy, přátelství a drobné radosti i starosti běžných dnů.[2][3] Osloví čtenáře, kteří preferují kratší, civilní příběhy s náznaky humoru a melancholie, bez potřeby akčního děje, a také ty, kdo mají blízko k současné české próze a hledají reflexi „obyčejných“ životních situací v literární podobě.[2][3][5]
• Děj: Kniha „Don Quijote a já, větrný hovado“ je souborem krátkých povídek plzeňské autorky Vlasty Špinkové, které volně propojuje motiv každodenního „donkichotského“ boje s malými i většími překážkami běžného života.[2][3][5][6] Autorka píše o životě žen středního věku, jejich kamarádkách, rodinách a partnerských vztazích, často s jemnou ironií a nadsázkou, ale zároveň s důrazem na drobné radosti, které pomáhají vyrovnávat se s tíhou okolního světa.[2][3] V jednotlivých povídkách se objevují motivy lásky, touhy po blízkosti, zklamání i naděje; některé texty ponechávají mnoho „nevysloveného“, takže čtenář musí část významu domýšlet sám a přidává tak vlastní fantazii k autorčině.[3] Název „Don Quijote a já, větrný hovado“ odkazuje na pocit, že hrdinky (a někdy i hrdinové) se pouštějí do nerovných soubojů s okolnostmi, společenskými očekáváními i vlastními iluzemi, přestože výsledek je předem nejistý a často spíše komický než heroický.[2][3] Kniha nemá jednotnou lineární dějovou linii – spíše mozaiku epizod, ve kterých se střídají všední situace (práce, domácnost, setkání s přáteli) s drobnými „zázraky“ a neuchopitelnými momenty mezi nebem a zemí, které postavy přimějí zpochybnit vlastní jistoty.[2][3] Nálada textů osciluje mezi melancholií a humorem; závěry povídek nejsou patetické, ale spíše otevřené či lehce hořkosladké, což podporuje dojem, že skutečný „konec“ příběhů se odehrává až v čtenářově hlavě.[3]