Autor Jan Lukeš, známý filmový historik a kritik, přibližuje cestu československého filmu od úplných počátků přes novou vlnu až po začátek druhého desetiletí 21. století. Barvitě vystihuje tvorbu v rámci historických peripetií, které film stejně jako jiná umění donutily uzavírat kompromisy s ideologiemi nebo zákonitostmi, s nimiž se musí vyrovnávat. Dějiny české a slovenské kinematografie jsou skoro stejně tak dlouhé jako dějiny filmu vůbec: už půl roku po první filmové projekci bratří Lumiërů se v červenci 1896 promítalo také v Čechách a v roce 1898 vznikly i první původní české snímky, dokumentární i hrané. Cesta československého filmu od amatérismu k profesionalitě, od němých snímků ke zvukovým, od úplných počátků přes novou vlnu až na začátek druhého desetiletí 21. století je zde pojednána v rámci historických peripetií, které film stejně jako jiná umění donutily uzavírat kompromisy s ideologiemi nebo zákonitostmi, s nimiž se musí vyrovnávat.