Dějiny smrti jsou jedním z vrcholných děl francouzské historiografie. P. Aries je sepsal po dvacetiletém shromažďování obrazových, archeologických, vyprávěcích, liturgických a jiných písemných pramenů. Výsledkem jeho snažení jsou fascinující dějiny vztahu člověka ke smrti, jenž se vytvořil na rozhraní antického a křesťanského světa a přetrval až hluboko do 19. století. Aries plasticky a téměř vyčerpávajícím způsobem zachytil historické proměny evropské mentality ve vztahu k umírání a smrti: vývoj pohřebního ritu, dějiny hřbitovů a jejich vizuálních proměn, vztah člověka k mrtvému tělu, vztah lékaře a smrti, dějiny lidového jednání a myšlení v posledních okamžicích života, představy o posledním soudu a posmrtném životě apod. Arièsova kniha však nepostrádá ani rozměr moderního světa, jenž se mimo jiné projevil právě ve změnách postojů ke smrti směrem k většímu individualismu a ateismu.