„Zkuste si představit, že přijdete do něco jako kůlny, která je zařízená něco jako domácí bar a je plná velkých Maorů. Ti mají na hlavách čepice Czech Republic a Czech team, jeden po druhém vám láskyplně připlácnou čelo na čelo nos na nos a nadšeně vás vítají lámanou češtinou. Kolem sebe vidím i spoustu českých vlajek (daleko víc než v Česku). Hned jak dosednete, přistane před vás pivo…“„…adoptivní dítě může být věrnějším synem/dcerou než nepovedený zmetek té údajně správné krve. Podle správnosti krve bych měl táhnout zpátky někam do Baskicka a neobtěžovat národ český svou provokativní láskou. Ale smůla, svým duchem i dechem jsem Čech, milující svou krajinu a svůj jazyk, tedy Slovan a nějak i Germán a Kelt. Duchovně mířím ještě dál, k podstatě našich původních kořenů, a to k Árijcům.“Obvšeník je volným pokračováním autorovi prvotiny Všeník. Tentokrát jde o zápisky z Nového Zélandu, kde ovšem, jak říká autor: „Na rozdíl od duchovního a asketického pobytu na Bali, byla tato exkurze především o setkávání s dušemi a důležitém pronikání do šerých říší.“