Tato kolektivní monografie se pokouší v českém prostředí ojedinělým a komplexním způsobem reflektovat pastorační situaci církve v období pandemie onemocnění Covid-19 v letech 2020 a 2021. Metodologicky přitom vychází z teorie konstitutivních prvků či základních jednání církve, s níž čtenáře uceleně seznamuje v první kapitole. Po následné religionistické reflexi vybraných problémů, s nimiž se církve musely v pandemii vyrovnávat, publikace v ekumenické perspektivě rozpracovává jednotlivé projevy života církve v podobě diakonie, martyrie, koinonie a liturgie. Pandemii autoři vnímají jako locus theologicus – místo, v němž vzniká teologie – a jako reflektor, který nasvítil, a tím zostřil problémy, s nimiž se církev při naplňování svého poslání v současné společnosti potýká. Kniha je určena všem zájemcům o teologii a promýšlení křesťanské praxe a jejím cílem je otevření širší debaty nad nastolenými otázkami.