České stupňování vykazuje všechny nejdůležitější flektivní (tvaroslovné) rysy. Je plně gramatikalizováno souborem 6 paradigmat, v nichž lze vyjádřit vyčerpávajícím způsobem stupňovací tvarosloví všech českých adjektiv/adverbií. Na základě tohoto přístupu je možno vysvětlit řadu dalších společných rysů evropského lingvoareálu, ale zároveň i jinak pojmout flexi a její okolí. Prostřednictvím tvarosloví dospívá autor k hypotéze endosféry, tj. vnitrojazykového systému jako protějšku exosféry, tj. vnější mimojazykové reality. Obě roviny spojuje mezosféra, na niž spíše než na endosféru byl v lingvistické tradici soustředěn hlavní zájem. Kniha zdůrazňuje i princip lingvoekologický a lingvoetický: pojem endosféry je pevně spjat s otázkou jazyka jakožto nadmateriálního prostředí, v němž je každý jazyk jedinečný a tedy i pro celé lidstvo nezbytný.