Knihou Blesk Lydie Dattasové probleskují téměř všechny jeho podoby či metafory s ním spojené: záblesk krásy, šílenství či posedlosti, ničivé údery blesků, které zasáhly do života autorčiny rodiny, láska jako blesk z čistého nebe, ohromení, rozblesknutí, pohromy i hromobití. V krátkých kapitolách k nám podivuhodným způsobem střídavě promlouvají dva mimoběžné světy, jejichž pojítkem je sama autorka: svět západní inteligence a umění, který jí formoval, a svět převážně negramotných žitánů (cikánů) od cirkusu, který ji okouzloval i děsil. Oba tvoří její „dvojí rodinu“: tu, z níž pochází, a tu „adoptivní“, do níž se přivdala. Dcera emočně rozkolísané divadelní herečky britského původu a titulárního varhaníka v Notre-Dame trávila značnou část dětství s otcem v katedrále, která jí byla svého druhu domovem. Tím druhým domovem se jí později stal legendární Zimní cirkus v XI. pařížském obvodě, v němž si studentka filosofie a začínající básnířka těžce vydobývala své místo. Dvojí domov ve dvou protikladných, archetypálních budovách města světel. Dva světy plné diamantů i krutosti.