„… dobré vztahy mezi lidmi, o které usilujeme, by se měly projevit právě vé, ví čistotě a tím i vúrovni. Dobré kopané, ve které se bude hrát svobodně, ale přitom sětším zaujetím a největší zodpovědností, ve které budou padat góly a zíž budou mít lidé radost, budu fandit až do smrti.A jsem optimista. Věřím, že kopaná nikdy nezemře, ačkoli ji mnoho lidí už pochovávalo.“Josef Bican (Pepi)V podrobných, živě vyprávěných vzpomínkách českého fotbalisty Josefa Bicana se na sebe vrší hlavně zážitky z hřiště, počínaje dětskou kopanou ve Vídni a konče trenérskou praxí v poslední době. Do tohoto rozmezí je nakupena hojnost úspěchů, ale též časy nepřízně, celý ten rušný život předního sportovce při přípravě i v průběhu domácích i mezinárodních zápasů. Přitom však nebyla opomenuta ani osobní stránka Bicanova portrétu.