Detaily knihy:

• ISBN: 9788073353643
• Název: Běsi
• Autor: Dostojevskij, Fedor Michajlovič, 1821-1881
• Žánr: ruské romány, Russian fiction
• Další autoři: Hašková, Tatjana, 1922-1985, Hulák, Jaroslav, 1920-1999
• Jazyk: cze
• Fyzický popis: 573 s. ; 22 cm
• Formální heslo: ruské romány, Russian fiction
• Typ záznamu (kind): books#volume
• ID záznamu: iDIVrgEACAAJ
• ETag: oeMXTKIACSU
• Odkaz na záznam (selfLink): https://www.googleapis.com/books/v1/volumes/iDIVrgEACAAJ
• Název (Google Books): Běsi
• Autoři: Fedor Michajlovič Dostojevskij, Tatjana Hašková, Jaroslav Hulák
• Datum vydání (Google Books): 2014
• Identifikátory (ISBN): 8073353644 (ISBN_10), 9788073353643 (ISBN_13)
• Způsoby čtení (readingModes): text=false, image=false
• Počet stran: 573
• Typ tisku: BOOK
• Hodnocení (maturityRating): NOT_MATURE
• Povolit anonymní logování: false
• Verze obsahu: preview-1.0.0
• Odkaz na náhled: http://books.google.de/books?id=iDIVrgEACAAJ&dq=isbn:9788073353643&hl=&cd=1&source=gbs_api
• Info link: http://books.google.de/books?id=iDIVrgEACAAJ&dq=isbn:9788073353643&hl=&source=gbs_api
• Kanonický odkaz na svazek: https://books.google.com/books/about/B%C4%9Bsi.html?hl=&id=iDIVrgEACAAJ
• Prodejní země (saleInfo): DE
• Prodejnost (saleability): NOT_FOR_SALE
• Je e-kniha (isEbook): false
• Země pro přístup (accessInfo): DE
• Viditelnost (viewability): NO_PAGES
• Embedovatelná (embeddable): false
• Ve veřejné doméně (publicDomain): false
• Text-to-speech povolení: ALLOWED
• EPUB dostupnost: isAvailable=false
• PDF dostupnost: isAvailable=false
• Odkaz na webového čtečku (webReaderLink): http://play.google.com/books/reader?id=iDIVrgEACAAJ&hl=&source=gbs_api
• Stav přístupu (accessViewStatus): NONE
• Povoleno sdílení citací: false
• Popis knihy: Běsi je román ruského spisovatele Fiodora Michajloviče Dostojevského, který se zabývá tématy morálky, víry a psychologií zla. Děj se odehrává v 19. století a sleduje události v malé ruské společnosti, která je hluboce rozdělená politickými a ideologickými názory.
• Děj: Román „Běsi“ je zasazen do fiktivního provinčního města v carském Rusku ve druhé polovině 19. století a je líčen jako jakási maloměstská kronika anonymního vypravěče, který sleduje postupné rozvrácení celého města pod vlivem radikálních idejí a spiklenecké skupiny revolucionářů.[1][2][3] V úvodu poznáváme idealistického intelektuála Stěpana Verchovenského, kdysi oblíbeného domácího učitele v šlechtickém domě, a jeho bývalého žáka, záhadného šlechtice Nikolaje Stavrogina, kolem nichž se soustřeďuje společenský a intelektuální život města.[1][2] Stěpan představuje starší, západnickou a idealistickou generaci 40. let, která v románu působí jako nevědomý duchovní předchůdce pozdějších radikálů – jeho sny a abstraktní liberalismus vytvářejí půdu pro extrémní nihilismus mladší generace.[1] Do města přijíždí Stěpanův syn, fanatický revolucionář Petr Verchovenskij, jenž ve skrytu organizuje malou konspirační buňku inspirovanou reálným případem anarchisty Sergeje Něčajeva a vraždou studenta Ivana Ivanova.[1][3] Petr využívá Stavroginovy fascinující osobnosti a jeho morální neukotvenosti – vidí v něm jakéhosi charismatického „proroka“ či vůdce, kterého může zneužít pro vlastní cíle, přestože Stavrogin sám zůstává vnitřně rozervaný, cynický a neschopný opravdové víry či lásky.[1][3] Postupně se kolem Petra vytváří pětice spiklenců, které drží v šachu vydíráním a ideologickým fanatismem; tato skupina se stane jádrem pozdějších zločinů.[1][3] Stavroginův osobní život je plný tajemství a morálních propadů: v minulosti se podílel na zneuctění děvčátka, které nakonec vede k její sebevraždě, a uzavřel podivné, skryté manželství s duševně labilní Marjou Lebjadkinovou.[1][2][3] Tato skrytá manželská vazba a Stavroginova chladná lhostejnost k lidem, kteří ho milují nebo jím jsou závislí (včetně dalších ženských postav, jako jsou Liza a Darja), vyvolávají sérii tragédií.[1][2] Stavrogin balancuje mezi touhou po víře a vykoupení a zároveň absolutním cynismem a nihilismem; čím hlouběji se snaží dokázat svou svobodu, tím více ničí sebe i ostatní.[1][2] Petr Verchovenskij mezitím stupňuje revoluční přípravy: v zákulisí roznáší pamflety, šíří pomluvy, vyvolává chaos a konflikty mezi místní elitou i prostými občany a snaží se přesvědčit všechny, že existuje rozsáhlá tajná organizace, která prostupuje celým Ruskem.[1][3] Ve skutečnosti jde o malou sektu, ale Petr pracuje s psychologickým terorem a vytváří atmosféru strachu a všudypřítomného rozkladu – ideologicky ospravedlňuje jakýkoli zločin potřebou „revolučního převratu“ a totální destrukce starého řádu.[1][3][7] Bod zlomu přichází, když se spiklenci rozhodnou zavraždit jednoho z vlastních členů, Šatova, který se od nich odklonil a začíná odmítat jejich nihilistické ideje.[1][3] Vražda Šatova, přímo inspirovaná „Něčajevovým případem“, je v románu vrcholným zločinem: ukazuje, jak abstraktní ideologie dokáže přeměnit lidi v nástroje násilí, ochotné zabít přítele ve jménu „vyšší myšlenky“.[1][3] Zločin je spáchán krutým a zbabělým způsobem, za tmy na opuštěném místě, a spiklenci se pak navzájem drží v šachu podezíráním a strachem, což vede k rozpadu jejich soudržnosti i psychickému zhroucení některých členů.[1][3] Současně městem otřásají další tragické události: dochází k požárům, nepokojům a sérii skandálů, které vyvrcholí jakýmýsi „karnevalem násilí“ – společenské i morální struktury se hroutí pod tlakem strachu, intrik a násilností, které Petr rozpoutal.[1][3][7] Stavroginova minulost je postupně odhalena a vede k rozpadu vztahů a k jeho osobní izolaci; několik postav, zejména ženy spojené s jeho životem, umírá tragickou smrtí (například Marja Lebjadkinová a Liza jsou zavražděny rozběsněným davem).[1][2] Stavrogin, neschopen unést tíhu viny a prázdnotu svého nitra, odmítá skutečné pokání, které by vyžadovalo víru a odpovědnost, a nakonec volí sebevraždu oběšením – čin, který uzavírá jeho morální pád a zároveň ukazuje absolutní bezvýchodnost jeho nihilismu.[1][2] Stěpan Verchovenskij, který si postupně uvědomuje, že jeho dřívější „nevinné“ liberální fantazie připravily duchovní půdu pro synův fanatismus, umírá vyčerpán, po dlouhém a bolestném putování, v jakémsi opožděném, ale přesto neúplném pokání.[1] Petr Verchovenskij po sérii vražd a skandálů z města prchá a mizí v zahraničí, aniž by se dočkal spravedlnosti – v svědectví vypravěče zůstává jako typ zlověstného, cynického revolucionáře, pro něhož jsou lidé pouhým materiálem pro „velkou věc“.[1][3] Město je po vlně požárů, vražd a skandálů morálně i společensky zdevastované; román končí truchlivým, téměř apokalyptickým tónem, v němž vypravěč i autor spojují politickou a sociální katastrofu s „nemocí ruské duše“ – s duchovním prázdnem, ztrátou víry a rozkladem hodnot, které otevřely dveře „běsům“, démonickým silám nihilismu a násilí.[1][3] Celý příběh tak funguje zároveň jako politický román o revolučním teroru, psychologické drama o lidské vině, svobodě a zodpovědnosti a filozofická úvaha o důsledcích ateismu a nihilismu v moderní společnosti.[1][2][3] Dostojevskij spojuje konkrétní dobový případ konspirační skupiny s hlubokou sondou do ruské společnosti i do lidské psychiky; „běsi“ jsou jak politickými radikály posedlé město, tak i vnitřní démoni jednotlivých hrdinů, kteří je nakonec vedou k šílenství, vraždě a sebezničení.[1][3]
• Témata: morálka, víra, psychologie zla, revoluce, ideologické konflikty
• Klíčová slova: ruský román, nihilismus a revoluce, psychologické a filozofické drama
• Cílová skupina: Román je určen především dospělým čtenářům se zájmem o náročnou klasickou literaturu, ruské dějiny a filozofii; osloví zejména čtenáře, kteří hledají hlubokou psychologickou analýzu postav, existenciální otázky, společenskou a politickou kritiku a nevadí jim temná témata, rozsah a složitá kompozice díla.[1][2][3]