Louis Alexandre Berthier zaujímá mezi Napoleonovými maršály zvláštní místo. Od r. 1796 se ve funkcích náčelníka štábu Italské armády, ministra války a náčelníka generálního štábu stal na celých 18 let nejbližším Napoleonovým vojenským spolupracovníkem, fakticky druhým nejvyšším vojenským činitelem císařství. Jeho význam pro moderní válečné umění je obrovský: vypracoval zcela nové zásady a metody štábní práce, vytvořil a řídil celoarmádní funkční a výkonnou štábní strukturu, pročež je pokládán za prvního moderního náčelníka generálního štábu. Spolu s Napoleonem tak vytvořil dvojici, která přímo ovlivnila rozvoj vojenství. Byl neúnavným dříčem s fenomenální pamětí a úžasnou odolností, výkonným a důmyslným organizátorem, plánovačem zcela nového a dosud nevídaného rozměru. Pronikl do Napoleonova myšlení a stylu velení, dokázal podle jeho dispozic i samostatně rozesílat nepřetržitě kvanta přesných a jasných rozkazů pro boj, přesuny, logistiku a veškerou službu vojsk, současně vyžadovat a zpracovávat stohy zpráv a hlášení od všech armádních složek jako nezbytné podklady pro Napoleonovo velení. Byl tak všestranným bezprostředním organizátorem a hybatelem Napoleonových armád, zároveň ale zůstával v pozadí. Nebyl vojevůdce, nevedl na bojišti žádná vojska, nebyl impozantním hrdinou bitev, přitom by bez něho žádné Napoleonovo vítězství nebylo možné. Českému zájemci o napoleonské války je dosud znám jen v obecnějších rysech a útržkovitě – tato kniha je pokusem o celistvější pohled.