Pavla, hrdinka generačního románu Bereme, co je se narodila po druhé světové válce. Její prarodiče, cihelňáci z předměstí Vídně, přijali výzvu prezidenta Beneše k zahraničním Čechům, a vrátili se do původní vlasti. Byla počata devatenáctiletou Vídeňankou a stejně mladým Slovákem, otec pak musel narukovat na vojnu a choval se jako každý nevybouřený mladík, který se nezatěžuje antikoncepcí. Mladá matka se rozvedla a znovu vdala, tentokrát za typického dobráka. V dospívání Pavla, k nelibosti matky, kopíruje podobu i povahu zavrženého zploditele. Po maturitě ji místo dalšího studia čeká fabrika. Utíká z domova před projevy psychopatické hysterie a neurvalým kuchyňským matriarchátem, nachází azyl u podivínů a městem zavržených figurek. Dramatický vztah s bohémem a opilcem končí její hospitalizací v psychiatrické léčebně. Konečně se rozjede do otcova kraje, prožije radost z přijetí a opojení z krajiny Slovenského ráje, ale touha po Praze ji přinutí odjet. Příběh vitální a citlivé hrdinky, která tíhne k radosti a plnokrevnému prožívání se odehrává v někdejších Strakonicích, v atmosféře maloměstského a režimního špehování a kádrování. Román Bereme, co je byl nominován na literární cenu Magnesia litera.