Rostislav Opršal, který má "šedesátá léta v genetickém kódu", píše kainarovsky mužnou a otevřenou poezii, v níž není místo pro sentimentalitu, ani pro jalové abstrakce. "Mám v sobě zvíře, které v noci vyje, že je pes, a se psem, jak známo, je psina", píše o sobě - a má i nemá pravdu. Autor není žádný vtipálek a sebeironií maskuje, že je vlastně romantik. Ovšem romantik s bohatou životní zkušeností, který ví, že "ďábel i bibli cituje, když mu to přijde vhod". A dobře ví i to, že poezie se nepíše proto, abychom předvedli světu, jací jsme chytří, empatičtí, ušlechtilí, obdivuhodní, ale proto, abychom byli pravdiví. Ano, všecky básně, které za něco stojí, "svědčí proti mně".