Antologie představuje známého literárního badatele a lingvistu Romana Jakobsona (1896–1982) jako aktivního účastníka a spolutvůrce mediálního prostoru meziválečného Československa a válečné emigrace. Jakobson programově hledal dialog s veřejností, angažoval se v řadě kritik, diskuzí a polemik, přičemž i reflektoval propojení vědy a politiky. V textech většinou koncipovaných pro neakademickou veřejnost Jakobson rýsuje mj. program nové „avantgardní“ slavistiky, diskutuje roli cyrilometodějského dědictví v českých dějinách a z newyorské emigrace připomíná odpovědnost intelektuálů v boji za okupované Československo. Výběr tak v podstatě představuje Romana Jakobsona v roli veřejného intelektuála. Zařazena je zde řada málo známých a v několika případech doposud nezveřejněných texů.