Výbor z tvorby bulharské básnířky Lidie Gălăbovy, která si v roce 2000 vybrala za nový domov Prahu. Přesto zůstala věrná své rodné řeči a vlasti – přesídlení jí však otevřelo cestu k novým zkušenostem a poetické obraznosti. Verše tohoto souboru spojuje okouzlení pražským geniem loci, ale jsou zároveň výrazným (ženským) hlasem reflektujícím vnitřní i vnější svět autorky a originálním vyjádřením pocitů z rozviklané, nejistotu vyvolávající současnosti: …Podívej se na zastávku u Anděla! / Kolik šedých andělů bez perutí a svatozáří, / celá kohorta bezejmenných hrdinů, / vítr odnáší jejich hlasy k řece / a oni bezhlesně stojí v pološeru, / tak skuteční, lidští, až to vyráží dech, / lidé, kteří jako každý pozemšťan / nemají možnost volby, žádnou volbu, i zítra je den… Významnou oporu své poezie, objevně inspirované Prahou a Českem, našla Lidia Gălăbova v překladateli Marcelovi Černém, jehož doslov je zároveň výtečnou studií o česko-bulharském básnickém dotýkání.