Útlá próza Jana Nováka nazvaná Aljaška nabízí - v souladu se svým podtitulem - "příběh o příběhu": autor v ní přemýšlí o scénáři, který chtěl napsat na základě noticky v chicagských novinách, a promýšlené postavy mu ožívají pod rukama. Výsledkem je překvapivě napínavá, zvláštně působivá story uťáplého, nešťastně zamilovaného řidiče jedné chicagské pekárny, který po vyhazovu propadne vražednému šílenství a rozhodne se pomstít svému bývalému šéfovi. Tato dějová linie se mísí s osobními vzpomínkami samotného Jana Nováka - a stylizovaná "fikce" se mísí se stylizovanou "realitou" natolik, že nelze rozeznat, kde končí jedno a začíná druhé… Jak je u Novákových děl zvykem, i Aljaška se čte jedním dechem - a čtenář má nutkavou potřebu se k ní vracet i po přečtení.