Brandon Sanderson opět dokazuje, že je mistrem žánru, tentokrát v samostatném příběhu Yumi a malíř nočních můr. Tato kniha, která vyšla v rámci cyklu Secret Projects, není jen dalším fantasy dobrodružstvím – je to poetická, vizuálně ohromující a emocionálně hluboká studie o tom, co znamená tvořit, milovat a přijmout vlastní limity.
Příběh sleduje Yumi, mladou dívku z civilizace, kde jsou lidé závislí na přivolávání „duchů“ pomocí rituálního aranžování rostlin a kamenů. Yumi je vyvolenou, která dokáže tyto duchy vidět a ovládat – jenže vše se pokazí, když je náhle přenesena na neznámé místo, kde se ocitá po boku malíře jménem Nikaro. Ten maluje „noční můry“ – stvoření, která se živí temnotou lidské mysli. Problém je, že oba se musí naučit žít v těle toho druhého, aniž by se navzájem zničili.
Sanderson zde opět kombinuje typické prvky svého světa (magický systém, který má jasná pravidla) s něčím nečekaným – pokojným, meditativním tempem. Kniha není akční jízda, ale spíše pomalé, procítěné vyprávění o dvou bytostech, které si nerozumějí, a přesto se musí spojit. Připomíná to lehkou japonskou estetiku, se zenovou filozofií a důrazem na detail – od popisu papírových lampionů po vůni čaje.
Největší síla knihy spočívá v chemii mezi Yumi a Nikarem. Jejich interakce, kdy každý vnímá svět skrze smysly toho druhého (Yumi vidí barvy a obrazy, Nikaro cítí vibrace rostlin), vede k nádherným, někdy komickým situacím, ale i k hlubokým momentům zranitelnosti. Sanderson se nebojí ukázat, že i „silní“ hrdinové mají strach, pochybnosti a touhu po obyčejném lidském spojení.
Co ale dělá tuto recenzi knihy obzvlášť zajímavou, je skutečnost, jak autor pracuje s tématem umění a duševního zdraví. Noční můry nejsou jen monstra – jsou to manifestace traumatu, úzkosti a nevyřešených konfliktů. Yumi a Nikaro se je nesnaží zničit, ale pochopit a uzdravit. To dává příběhu hlubší rozměr a čtenáře nutí přemýšlet o vlastních „nočních můrách“.
Po formální stránce je kniha (i přes svou délku kolem 500 stran) svižná, s kapitolami, které střídají pohledy obou postav. Ilustrace, které doprovázejí text (v originálním vydání), jsou pastvou pro oči – a i v českém překladu se vám dostane pocit, že držíte v ruce umělecké dílo. Překlad Martina Nováka (pokud jde o české vydání) zachovává poetiku originálu, i když místy by mohl být méně doslovný.
Slabší stránkou může být pro někoho minimální akce v první třetině a silný důraz na vnitřní monology. Pokud hledáte typický „sandersonovský“ epický závěr s velkým soubojem, budete zklamaní – zde jde o emocionální vyvrcholení, ne o bitvu. Ale právě to je unikátní – kniha je komornější, intimnější, a přesto plná fantazie.
Závěr recenze: Yumi a malíř nočních můr není nejlepší vstupní bod do Sandersonova díla (doporučím spíše Císařovnu soli nebo Elantris), ale pro fanoušky jeho tvorby je to skvost. Pro nováčky je to výzva – ale stojí za to se nechat unést. Je to příběh o tom, že umění může být lékem i prokletím, a že skutečné spojení vzniká tam, kde se dva lidé odváží sdílet své nejtemnější sny.
Pokud máte rádi knihy, které vám zůstanou v hlavě jako živý obraz, dejte Yumi šanci. Nebudete litovat.
Napsat komentář