Když se řekne „videoherní literatura“, většina z nás si představí technické manuály, nebo suché dějiny herního průmyslu. Kniha „Příběh přátelství, strastí a videoher“ (autor: Jan Novák, fiktivní příklad) je ale něco úplně jiného. Je to emocionálně nabitý román, který používá videohry jako kulisu pro to nejpodstatnější – pro lidské vztahy, ztráty, naděje a dospívání.
O čem kniha vlastně je?
Děj sleduje dva hlavní hrdiny, Tomáše a Marka, kteří se potkají na základní škole v 90. letech. Spojuje je láska k oldschoolovým hrám – od legendárních pixelových adventur až po první online multiplayerové zážitky. Jejich přátelství prochází mnoha fázemi: od společného hraní u jednoho počítače, přes pubertální hádky a rozdílné životní cesty, až po dospělé dilema, kdy jim hry už dávno nepřinášejí jen zábavu, ale stávají se únikem ze skutečných problémů.
Nejde o žádný oslavný hymnus na herní průmysl. Naopak. Autor citlivě ukazuje, jak se virtuální svět může stát náplastí na osamělost, ale i zdrojem závislosti, která ničí vztahy. Střídání časových rovin (90. léta vs. současnost) je přehledné a dodává příběhu spád. Čtenář postupně odhaluje, co se stalo s Tomášem a Markem mezi dvacátým a třicátým rokem života, a proč se jejich cesty tak drasticky rozešly.
Proč vás kniha pohltí?
Hlavní síla knihy spočívá v autenticitě popisovaných emocí. Vzpomínky na první hraní, kdy jsme měli pocit, že jsme středem vesmíru, kdy jsme „grindovali“ levely s kámošem u CRT monitoru – to jsou okamžiky, které zná každý, kdo prožil dětství v 90. a 00. letech. Autor píše čtivě, bez zbytečných technických žvástů. Popisuje herní mechanismy tak, aby jim rozuměl i úplný laik, ale zároveň věrně zachycuje nostalgii pro hardcore hráče.
Nejsilnější jsou však pasáže o psychickém boji. Kniha se nebojí otevřít témata úzkostí, depresí a rodinných rozpadů, které se často skrývají za hráčským avatarem. Namísto moralizování nabízí pochopení – ukazuje, že hry nejsou ani dobré, ani zlé, ale že jsou jen zrcadlem toho, co prožíváme.
Komu knihu doporučit?
- Všem pamětníkům arkády a Minecraftu – zavzpomínají si se slzou v oku na časy, kdy musel člověk sedět u jednoho PC a střídat se u klávesnice.
- Čtenářům literatury o přátelství – kniha stojí po boku děl jako „Hobit“ nebo „Kluci ze sousedství“, ale s moderním herním pozadím.
- Rodičům dospívajících hráčů – nabídne jim vhled do světa, kterému možná nerozumí, ale který jejich děti žijí každý den.
- Těm, kdo se bojí, že hraní jim zničilo život – najdou tady příběh o vykoupení a naději, že nikdy není pozdě zvednout hlavu.
Slabší stránky?
Určitě by se dalo vytknout, že některé pasáže (zejména v prostřední části) působí trochu ukecaně a tempo se mírně sune. Také konec je přeslazený – pro někoho možná příliš „hvězdně posypaný“, ale vzhledem k celkové melancholické náladě knihy je to spíše vítaná úleva. Pokud hledáte čistě akční děj, sáhněte jinam. Toto je komorní drama.
Závěrečné hodnocení
„Příběh přátelství, strastí a videoher“ je výjimečná kniha, která dokazuje, že videohry jsou plnohodnotné médium pro vyprávění o životě. Je to smutná, ale laskavá, a místy až katarzní četba. Autorovi se podařilo skloubit zdánlivě neslučitelné – nostalgický pohled do minulosti s nadčasovou otázkou: Co dělá z člověka člověka? Přátelství, ne hry.
Hodnocení: 9/10
Kniha vyšla v roce 2024 a je k dostání v měkké vazbě i jako e-kniha. Rozhodně stojí za přečtení – klidně i několik večerů po práci, kdy zapnete konzoli a místo
Napsat komentář